Vzpomínání na léta, která jsem nezažil. Díky Timber Rattle, True Fir a Sinks

Mlha v sále houstne a clonou proniká jediný oranžový reflektor, jako slunce uprostřed dlouhé noci. Nekonečný, strojový tón zní jakoby z velké dálky, není příliš hlasitý, a přesto vyplňuje všechno kolem, vibruje vzduchem a šimrá v uších. V oranžovém světle se koupe v mlze oděná postava, skrčená nad stolkem se synťákem, několika krabičkami a jedním bubnem. Timber Rattle z Blue Ridge Mountains ve Virgínii. Kapela, která na sebe protentokrát vzala formu jedince.

Bezmála čtyřicetiminutový set absolvuji vsedě a s pocitem, že se kolem mě v té mlze otáčejí celá staletí. Neutichající strojový šum doplňuje tu a tam stisk klávesy, úder do bubnu zvláštním předmětem, snad zvířecí kostí, stisknutí knoflíku na jedné z krabiček. Každá drobná změna, každé přepnutí knoflíku, je skvěle slyšet. Děkuju zvukaři v Kabinetu. Hudbu zastřešuje zastřený vokál, který ač jeden působí jako sbor. Mystika a náboženství - náboženství, ve kterém je bohem příroda a čas plyne jinak. Přesun z nedělního večera do bezčasí a vzpomínání na věci, které si nemůžu pamatovat. To je set Timber Rattle...

Po jeho skončení se Adam zvedá zpoza svého hudebního stolku. "Is this the end?" ptá se někdo v publiku. Odpovědí mu je jen přikývnutí. "Can we get some more?" pokračují otázky. "Not now, there is one more band," zní z pódia. "And later...?" Smích. Tohle je kouzelný. Taky chci víc.

Vždy, když se po delší době dostanu k živý muzice, vnímám celý koncert trochu jinak, trochu víc. To je přesně případ tohoto večera, kdy v Kabinetu hrají krom Adama z Timber Rattle také dvě domácí, poměrně nové, kapely.

Večer plný hudební melancholie zahájili ještě před Timber Rattle brněnští Sinks. Nové jméno poskládané ze starých tváří, obličejů známých z David Invalid, Guilty Echoes nebo Science Killer. A Sinks vládnou. Nic jsem od jejich setu nečekal a nakonec dostávám naloženo víc, než jsem si mohl přát. Rockové aranžmá, výrazná basa a procítěný, syrový zpěv místy přecházející spíše k mluvenému slovu. I jedna kytara dokáže kouzla, a ani prasklá struna jí v tom nezabrání. Pevně doufám, že se Sinks nepotopí a budou slyšet. Všude.

Později večer, poté co skončí okultní set Timber Rattle a rozptýlí se mlha, stojí na pódiu další trojice známých tváří sjednocená pod novou vlajkou. Pod vlajkou devadesátkového dospělého rocknrollu napěchovaného melancholií a jemným vyjádřením silných pocitů. Nové uskupení nese jméno True Fir, a stejně jako mě Adam vrací do staletí, která si nemůžu pamatovat, mě True Fir vracejí do let, která utekla chvíli předtím, než jsem se vůbec narodil. A i když jsem nezažil, přesto to cítím. Set nikam nespěchá a všechno je řečeno v ten pravý čas, zahaleno do melodií, které obstojí jakékoliv zkoušky časem.

Kabinet Múz je kapslí, zastávkou v čase i prostoru. Moc jsem si to přál a mám, co jsem chtěl. Dík.