Jediná návštěva koupaliště, která dává smysl. Summer Punk Party IX

Mluvit o Summer Punk Party jako o solitéru na poli letošní letní hudební scény je trochu přehnané, věci se dějí a díky bohu jich není málo. O čem ale nelze debatovat je fakt, že pořadatelé prokázali odvahu a pevné nervy, když se ve stádiu kulturního harakiri, ve kterém se nacházíme, rozhodli neustoupit a dotáhnout devátý ročník festivalu na volyňském prvorepublikovém koupališti až na cílovou čáru.

Chválit si prostředí, které pořadatelé vybrali, bych mohl každý rok. Osa stany - bazén - pódium zůstává stále stejná a neméně atraktivní. Jen ty šňůrky, kolíky a úzký cestičky. Past vedle pasti. Co letos poutá pozornost, je line-up, který sází na žánrovou a subžánrovou pestrost. I díky tomu pak vedle sebe ve frontě na záchody stojí ostřílený pankáč, HC ranař a nadšený puberťák. A víte co? Nějak to celý zapadá do sebe.

V pátek se opona zvedá až v sedm večer a program tak utíká jako splašenej. Tím spíše, když stejně jako já nestíháte otvírák v podobě táborských My Hard Lesson, kteří však prý v pohodě zvládli ještě nerozcvičené publikum uvést do pohybu. Navazují Arrogant Twins, silná dvojice, jejíž punkový rock'n'roll mě zrovna ze židle nezvedá. Nic to však nemění na tom, že atmosféra kolem pódia je už nyní výborná. Publikum i kapely jsou vděčné za prostor, který jim tu byl dopřán. A to trvá po celé dva dny.

Na The Fialky je najednou až nečekaně veselo. Nedočkaví a očividně nevybouření lidé se bezhlavě vrhají do poga a punk rocková stálice je z pódia za pomocí už dobře známých skladeb zkušeně vybízí ke stále větším a divočejším výkonům. Úspěšně, nutno dodat. Na zajímavé pozici mezi Fialkami a Gutalax se pak ocitají John Wolfhooker. Mé obavy z vlažného přijetí citlivějších Holubů v tomto mezičase jsou však brzy rozmetány. Je to klišé, ale díky všeobecnému nadšení z toho, že Summer Punk prostě je, tu tak nějak najednou padají všechny rozdíly.

Kolem hlavy mi prosvištěla role toaletního papíru. "Kdo už byl dneska v bazénu? A kdo z vás do něj čůral?" ptá se postava v kombinéze z pódia. Další toaleťák proletí vzduchem, tentokrát zapálený. Začínají Gutalax, asi vůbec první goregrindová kapela, která se kdy na SPP objevila. Gutalax jsou headlinerem, který se nejspíš ne každému trefí do chuti. A kolem mě se tak střídají nechápavé i dětsky nadšené obličeje. Ty nadšené ale nakonec vítězí. A ty nechápavé už pomalu rozjíždějí after party u stanů nebo na baru.

Sobotu otevírá koupačka a následně milevští mladíci Nondescript, moje oblíbená post-hardcore rozcvička. Moshuje se už ve dvě odpoledne a dává to smysl. Večer přijede zahraniční delegace a všichni se už nemohou dočkat, až někoho zničí (nebo se nechají zničit) pod pódiem. Homesick, Just Wär a částečně i Glad For Today padají za oběť odpolednímu odpočinku a rave party pod altánem, kterou rozpoutala jediná větší přeháňka, upomínající každého na to, že původně měl celý Summer Punk propršet.

Jak to vypadá, když si k táboráku vezmeš elektrickou kytaru, lahváče a spoustu černých vzpomínek, ukazují Povodí Ohře, další zvláštní otisk do žánrového rozložení festivalu. Opět je jasné, že pořadatelé nešlapou vedle. Kytara vyrobená z kanystru kvílí a na zápraží podia je rozcouraná první krev. Podobně jako včera Fialky, jen ještě o stupeň silněji, dnes roztáčí hvězdná kola Houba. Tančí se a zpívá a Šašek na pódiu se tentokrát může smát s publikem. A díky za alespoň pár slov o Bělorusku!

První z dvojice zahraničních hc punkových headlinerů už se chystá na pódiu. Upřímně mi set německých Risk It a holandských Born From Pain docela splývá v záplavě nohou, potu a krve. Ale oba dva sety měly nakonec hodně společného. Neskutečný vděk kapel, které stály na pódiu, šílené živo pod nimi, úderné breakdowny a další pocit spojení. V tomhle místě musím vyzdvihnout i místní security guys, kteří dva dny ochotně pomáhali všem stagediverům, i když jim občas dupali na hlavu, a dokonce sem tam i zatleskali kapelám. Když už to musí bejt, tak prosím takhle.

Bylo to dlouhý, co? A to ty dva dny utekly jako voda. Summer Punk Party letos znovu nezklamala a udržela si vysoko nasazený standard. Takže není co řešit a za rok v podhůří Šumavy zase na viděnou.