Snackthief - Snackthief

Proudí recenze vol.3

Vybíjená, aneb autoritami schvalovaná šikana slabších. Taková konotace se mi vybavuje při pohledu na cover art debutové desky brněnských Snackthief. Desky, která je příhodně věnovaná všem outsiderům. Všem, v jejichž nitru se dodnes choulí frustrovaný teenager, který nikdy nevykvetl v prom night queen. 

Self titled nahrávka Snackthief vyšla v polovině května a můžeme v jejím případě mluvit o téměř koncepčním albu. Snackthief na desce nabízí pohled zpět do středoškolských let, nikoliv ale skrze očekávanou optiku růžových brýlí, ale pohledem těch, pro které střední škola nebyla nejlepšími roky života. Devět trpkých uvědomění dospívání v podání téhle brněnské čtveřice přehrajete za asi pětadvacet minut.

Intro je jako cesta zpátky do mládí, nebo jako první školní den po horkém létě. A jestli díky intru cestuju časem, tak hned první tóny Innocent Kids mě přenášejí prostorem. Z Brna rovnou na americký středozápad, do mekky možná trochu uplakanýho, ale v mnohém kouzelnýho emíčka. Lehké, svižné riffy, sekané frázování vokálů a jejich repetice a songová struktura vyprávění bez refrénu. Balada. Už v závěru první skladby ale Snackthief ukazují i svou uštěkanější, hardcorovou stránku. Hrubšímu vokálu však mírně huhlavý zvuk zpěvu nesluší zdaleka tolik, jako barevnému čistému zpěvu.

Začátek třetí skladby Bored je jako vystřižený z mojí oblíbený midwest emo kompilace na youtube (a netvrďte mi, že vy takovou nemáte). Bored je rychlejší, melodičtější a zdobí jej dlouhý part bez zpěvů vyšperkovaný trochu distorted kytarovým zvukem. Duše utrápeného středoškoláka se pak zas rozplývá nad textem. The spider web of your relationships. Did they last for years or for seconds?

Koncept návratu do školních let se Snackthief na albu daří vystihnout dokonale. Album není, ani se nesnaží být, nějakým muzikanstkým orgasmem, nebo sbírkou výrazných zapamatovatelných hitovek. Funguje nejlépe pohromadě: s růžovomodrým vyizuálem, riffy, které si brnkáš na kytaru když se ostatní honí za míčem, a zvukem z trnavského Kubíku, který v tom nejlepším smyslu slova zní jako trochu vytuněná tátova garáž.

Snaketeeth, který otevírá druhou polovinu desky, jsme mohli slyšet už na Solidarity Sampleru pro Bajkáč. Skladba ukazuje v plné kráse vokály, které se opravdu povedly a doslova srůstají s muzikou. Další skladby Grit Sprayer a Part-Time Sanity pak zase rozezní trochu punkrockovější strunu. A obzvlášť druhý zmíněný song je výborný a předvádí to nejlepší z celého midwest emo subžánru. Milý a zdánlivě nevinný kytarový vyhrávky a zpěv, který mění roviny jak mutující puberťák. Asi jste si už všimli, ale zpěv mě tady baví fakt strašně moc. Z Part-Time Sanity srší boj, nebo spíš odpor k autoritám. Protože bojovat se vždycky nedá. Praise the lords or leaders. Lay your fucking life to their altars. Možná vychováváme dobrý chlapy, ale špatný lidi.

Tyhle dva songy od sebe trhá ještě minutové vyprávění Morning. Smutný ráno a volání o pomoc, který nikdo neslyší. Snad jen těch pár přátel, kteří nakonec vždy přijdou.

Jak už bylo řečeno, deska nestojí na silných, hitových písních. Je to spíš plynulá rytmická jízda pubertálníma emocema s děsivou silou probouzet v nitru zatlačený utrápený náctiletý děcko. A to s pomocí originálního zvuku, který je mnohem lepší, než bysme si od brněnský kapely, která se pustila do midwest ema, mohli přát.

Chci teď každý ráno vyjít ze dveří brněnskýho bytu a cestou do práce pořád dokola potkávat Snackthief hrající tuhle desku. Středoskolský léta možná nebyly fér, ale rád si vzpomenu alespoň na to, že bylo jasný, kdo je oblíbený a kdo není. V dospělosti jsme totiž v prdeli v podstatě všichni. Tak ať k tomu aspoň hraje tenhle doprovod. Vůbec mi nevadí pustit si teď Snackthief po dvaceti přehráních zase znova, tohle mě hrozně baví.