Protijed: Straight edge kapely v Česku tvoří asi deset pořád těch stejných lidí

Ahoj. V Protijedu se potkávají jména lidí z kapel jako Balaclava, Remek, Empty Hall of Fame, Kruhy atd. Představte se nám a přiřaďte se ke kapelám ve kterých jste byli nebo stále jste.

M: Ahoj, já v Protijedu hraju na bicí, na nic jinýho neumím. Hrál jsem taky v Empty Hall of Fame a momentálně hraju taky ještě v sXe kapele makeXpeace.

J: Čau, já jsem hrál v Got a Wolf a hraju ještě v kapele Kruhy. Tam i v Protijedu hraju na kytaru.

Kdo tvoří zbytek Protijedu?

M: Šaman, který hraje na basu a Banán: zpěv.

Je nějaká story za vznikem kapely Protijed?

J: Story z mýho pohledu je taková, že mi jednou přišla smska od Šamana, že na mě Banán shání číslo. Nevěděl jsem proč, ale číslo jsem poslal. A pak mi přišla druhá smska, tentokrát od Banána. Psal, že chce udělat novou straight edge kapelu, tak jsem napsal, že do toho jdu. A takhle to pro mě začalo, i když trvalo asi ještě rok, než jsme se poprvé sešli.

M: Minimálně rok, protože já jsem tou dobou byl v Turecku. Jinak u mě to bylo podobné, akorát jsem dostal smsku rovnou od Banána. Pak to trvalo dlouho, protože bylo fakt těžký domluvit datum, kdy bychom se mohli potkat.

Ještě, než přišly ty smsky, uvažovali jste sami o tom, že byste chtěli sXe kapelu?

J: Já jsem předtím už v jedný sXe hardcore kapele hrál. Jmenovala se Daydream.

M: Já jsem v té době zrovna ladil jednu straight edge kapelu, ale v té chvíli to moc nevypadalo. Chtěli jsme ji s Lukášem z EHOF a Pavlem Nezvalem, kterej hrál předtím právě v Daydream.

J: To je tak, že v česku je asi deset lidí, co jsou straight edge a ti skládaj ty kapely mezi sebou.

M: Nakonec z toho ale vzniklo právě makeXpeace, které teď docela funguje.

Název kapely Protijed přímo vybízí k otázkám, co je ten jed, proti kterýmu jste?

J: Wow, to já nevím. U nás byla ve hře spousta názvů. S většinou přišel Banán. Pak je zkoušel aplikovat i v některých svých dalších kapelách, kde se, stejně jako u nás, setkal s větším či menším pochopením. Například chtěl hrozně kapelu, která se bude jmenovat Shawshank, Ten film je výbornej, ale ten název se mi blbě vyslovuje a těžko si pod ním představuju kapelu. Přišlo mi to neznělý. Protijed pak z těch názvů, vypadal jako ten nejlepší.

M: My jsme to myslím řešili nějak po mailu až poté, co jsme měli hotovou první nahrávku. Zjistili jsme, že jsme s tímhle jménem všichni v pohodě, a tak to bylo akceptováno takhle zpětně. Já vlastně ani nevím, kdo z nás to vymyslel.

J: Já si pamatuju, že ve hře byl ještě název Solvina, což je ten mycí prostředek. Pak jsme ale zjistili, že ta firma má strašně sexystickej vizuál a řekli si, že takhle se jmenovat nemůžeme.

Je Protijed protijedem pro vás jako pro kapelu, nebo pro lidi který hrajete?

J: Já jsem se nad tím takhle asi nikdy úplně nezamýšlel a vlastně ani nevím.

M: Za tím názvem určitě žádnej takovej hlubší záměr nebyl i když to může tak vypadat, když se takhle ptáš.

J: Je ale jasný, že chceš těm lidem něco sdělit v muzice.

M: Tím spíš Milan, kterej má tendenci hodně věcí sdělovat. Ale víc za tím asi není.

První čtyři songy jste nejprve vydali digitálně na Coffee breath records. Co byl impuls k tomuhle vydání?

J: Ono to vůbec promyšlený nebylo. My jsme se prostě poprvé sešli na dva dny ve zkušebně, tam se ty songy upekly a v neděli bylo domluvený nahrávání. Ty songy jsme prostě chtěli dát nějak ven, byl to důvod, proč jsme tu kapelu udělali.

Na bandcampu píšete, že Protijed je projekt o dvou kapitolách. Co to znamená? Že nic víc už kapela nevydá?

J: Tak proč dvě kapitoly to je jasný. První kapitola je ta béčková strana se songy nahranými v roce 2017, kdy jsme se sešli poprvý. Druhá kapitola je pak to novější áčko. A co bude dál, to se ještě uvidí. Od začátku je ta budoucnost Protijedu úplně otevřená. Já jsem třeba na začátku ani nepočítal s tím, že bysme nějak koncertovali. Jen jsme se prostě sešli, abychom udělali nějakou muziku a uvidí se, co dál. Každý máme nějaký další kapely a nijak to nehrotíme, Protijed děláme, když je na něj čas, chuť a příležitost.

M: Já mám třeba pocit, že to první nahrávání byla i docela dost náhoda. My jsme se poprvé potkali ve zkušebně a nevěděli, jestli to vůbec nějak půjde.

J: No, Banán to měl asi jedinej z nás takový připravený, že se přes víkend udělá muzika a v neděli se to prostě nahraje. A nakonec to vyšlo. Já mám trochu pocit, že se Banán naučil, že to už někdy dřív fungovalo, tak to použil znova a zas to vyšlo.

Mezi těma dvěma kapitolama je asi dva a půl roku mezera. Co se během ní změnilo?

M: Změnila se jedna zásadní věc, a to je blastbeat. To je docela srandovní příběh, já jsem na první zkoušku přišel s tím, že nebudu hrát žádnej posranej metal, a ať to ani nezkouší. Honza pak začal hrát první riff, kterej byl ale dost metalovej. A vlastně to bylo docela v pohodě, tak jsem si řekl, že to nějak půjde. A když jsme se pak potkali znovu, kluci si z toho dělali srandu a vyhecovali mě, že by to chtělo na nových věcech ještě nějaký blastbeaty. Já jsem to v životě nehrál a když pak Honza zahrál nějakěj riff, tak jsem to tam napálil a kupodivu to docela fungovalo. A teď jsem dokonce začal poslouchat Converge.

J: Je pravda, že na začátku tam možná byl takovej menší konflikt světů, protože třeba Marian z mýho pohledu pochází spíš z punk rockovějšího prostředí. A tak jsme museli vysvětlovat co je to blastbeat a co je to disbeat a jaké jsou nuance mezi různými disbeaty.

M: Jo, to je na zkouškách pořád docela aktuální téma.

Je tam opravdu ta dlouhá mezera mezi songy? Nebo ta tvorba šla kontinuálně?

J: Ta mezera tam doopravdy je, protože jsme fakt neměli čas se nějak scházet. Každej jsme z jinýho koutu země a máme další aktivity. Ve výsledku se tak sejdeme jednou za čas a mezi těma songama tak je nějaká doba. Třeba poslední dva songy na desku jsme dodělali vlastně až víkend před nahráváním.

M: My jsme měli mezitím jednu zkoušku, kde jsme udělali dva nový songy a pak další dva těsně před nahráváním.

Tvoříte fakt až na těch zkouškách? Nebo to samostatně dáváte postupně dohromady a na zkouškách už to má nějakou formu?

J: No, takhle přesně se to neděje, že bychom si to třeba zkoušeli jednotlivě doma. To je věc, která pro nějaký kapely určitě funguje, ale nějak si nedokážu představit, že by to šlo zrovna tady. My se prostě sejdem a celý se to vaří až na místě. Někdy to vznikne od kytary, někdy od marianových bicích a nějak se to prostě nabaluje.

M: Ne no, my se potkáme ve a Honza začne z nuly na sto pálit kytarový nápady. Je v tom taková organičnost, kdy to stavíme při zkoušce. A třeba u Šamana zbožňuju to, jak mě jeho přístup nutí poprat se s nejrůznějšíma věcma, protože když se to snažím dělat jednoduše, tak mi to zavrhne.

Desku Stres jste nahrávali u Amáka v Golden Hives studiu, je Amák záruka kvality?

J: Hlavně je to záruka obrovský srandy. Amák je úplnej démon.

M: Přesně to jsem chtěl říct. Já jsem se třeba ve studiu vždycky styděl hrozně. Tady jsem se ale ani nestihl stydět, protože jsem se pořád musel smát. On se s tím Amák moc nesere, nahrávání nám trvalo asi dvě hodiny.

J: To se pak projevuje i na tom zvuku, prostě to nějak napálil a nám to sedělo. Tak nevím, jestli záruka kvality, ale určitě dělá zvuk, kterej se nám líbí. Při nahrávání není moc co řešit, stačí pár hodin. Když jdeš do studia s tím, že máš songy, který dohromady trvají asi šest a půl minuty a chceš to nahrát celý dohromady.

Třeba Honza ale hraje v Kruzích, kteří už si skladby sami nahrávali, takže nějaký zkušenosti máte. Proč jste se teda rozhodli pro profi studio?

J: My jsme to, jaký možnosti máme, řešili už v tom roce 2017, než jsme se poprvé sešli. A prostě to časově a úsilím vycházelo nejlíp. My bysme se s tím trápili technicky, a tak prostě vyšlo líp jít k někomu, kdo to potřebný vybavení má k dispozici.

Pushteek u desky Stres píše, že vaše songy inspirovaly kapely jako Sect nebo Left For Dead. Je to taková přiznaná inspirace, nebo to prostě tak vychází?

J: To je spíš domyšlený zpětně. Inspirace tam nějaká určitě je, třeba Sect se po dlouhý době objevili jako fakt nekompromisní straight edge kapela. A v tu chvíli si řekneš, že je to prostě dobrý jako svině. Takže je možný že Sect, ačkoliv hudebně si myslim, že b naší muzice slyšet nejsou. My jsme na začátku ani sami přesně nevěděli, jak to bude znít.

M: Posílali jsme si nějaký kapely po mailech a určitě se tam objevili i třeba ti Left For Dead. Každopádně já do toho šel spíš s tím, že budeme znít třeba trochu jako Terror, nebo něco podobně hudebně primitivního.

J: Ono to je svým způsobem primitivní pořád.

M: To jo, ale ne stejným způsobem jako Terror.

Nakousl jsem Pushteek, jak se to stalo, že jste skončili pod tímhle labelem?

J: Ani nevím. Já hlavně nechápu, že Ivan jako hlava Pushteeku do toho vůbec šel a vydal to. My přecejen těch koncertů hrajeme dost málo, a vydávat desku kapele, která v podstatě nekoncertuje mi přijde jako blbost. Protože právě na koncertech se ty desky prodaj. Na druhou stranu nám zpívá Banán, a možná se všechny desky, kde zpívá Banán, dobře prodají.

Stres kromě vinylu vyšel nedávno taky na kazetě. Řešili jste nějak formáty, na kterých jste to chtěli vydat?

J: My jsme měli radost, když nám Ivan řekl, že chce desku vydat. Ale třeba o těch kazetách jsem dlouho ani nevěděl. Ale kazety mám rád.

M: Já doufám, že na mě teď nebudou padat kameny, ale já moc hudební nosiče nejedu. Já jsem takovej spotify kid spíš. Já jsem si třeba koupil spoustu desek, ty jsem měl asi rok, ale nekoupil jsem si gramofon, tak jsem je zase prodal. Ještě pár let zpátky jsem třeba v autě poslouchal kazety. Ale poslouchal jsem je asi tak moc, až jsem to rozbil. Myslím, že poslední, co jsem tam pustil, byla kazeta Kovadliny.

Několikrát jsme tu zmínili straight edge. Co to vlastně z vašeho pohledu je?

J: Tak asi všichni víme, že straight edge znamená, že nepiješ alkohol, nekouříš, nebereš drogy. Je to život bez drog, bez těch jedů dalo by se říct. Vzniklo to v hc punku jako revolta proti směřování tehdejšího punku. Je to život s čistou hlavou.

M: Pro mě je to navíc o nějakém sebezlepšování, o vnímání svojí osobnosti a vlastních cílů.

Máte pocit, že se popularita straight edge přístupu k životu nějak proměňuje? Je to dnes relevantní?

M: Relevantní to je pořád.

J: Já vlastně nevím, nemám tolik vhled do míst hardcore punkový scény, kde by byly lidi mladší než já. Doufám ale, že taková scéna je, a že tam existuje i straight edge.

M: Mě v tomhle třeba příjemně překvapilo Polsko. My jsme tam na konci minulýho roku hráli s makeXpeace v Krakově. A tam bylo plno straight edge kapel a přišlo asi tři sta lidí. Takže asi jsou vydavatelství a místa a prostory, kde se to propojuje.

My se o straight edge bavíme na poli hc undergroundu. Podobný životní styl se ale v současnosti dostává i do mainstreamu. Propagují ho rapeři jako Kendrick Lamar nebo Tyler the Creator, co říkáte na tenhle rozmach?

J: Pro mě je tohle vlastně novinka. Vím a jsem rád, že veganství je poslední dobou v mainstreamu velkým tématem. To straight edge jako takový ale podle mě zůstává spíš v tom hc punku a lidi, kteří se tak označují, podle mě vycházejí hlavně odtud. Ale co si budeme namlouvat, třeba kouřit už dneska není vůbec cool.

M: Ale zas ostatní drogy jsou v současnym rapu dost trendy.

J: V tom rapu to může být obdoba toho, co se dělo v osmdesátkách. Co si budeme povídat, dnešní rap je často o dost víc punk než je punk.

M: A to třeba i co se týče antirasistických postojů, tak ty třeba v rapu hodně rezonujou. Podle mě rap má s hardcore punkem hodně společnýho a lidi, který ho dělaj, často na hc punku minimálně vyrůstali. Mě třeba teď baví fotka Kendricka Lamara v mikině Youth of Today. Obecně rap je něco, o čem se v Protijedu dokážeme bavit donekonečna. A třeba Kendrick Lamar je jeden z interpretů, na kterym se v kapele shodneme.

J: Mě teda Kendrick zas tolik nebaví, ale třeba mě překvapilo, jak moc se Šaman zajímá o rap.

M: Šaman nás zásobuje pořád novýma grime věcma. Shodneme se i na nějakých českých a slovenských věcech. Třeba na Glebovi. A poslední tři koncerty jsme poslouchali třeba nový Kontrafakt, ale to už v podstatě ani není rapová deska. Ale se Šamanem oceníme i poslední desku Rytmuse a spoustu dalších věcí, skvělá je třeba taky nová deska od Edův Syn.