±0 - Nový zprávy žádný

Proudí recenze vol.31

Vlastně už to žádný nový zprávy nejsou, ale měli byste vědět, že pražská čtveřice ±0 vydala před začátkem léta svou druhou dlouhohrající desku. Ta se jmenuje Nový zprávy žádný a je nástupcem čtyři roky staré s/t nahrávky. Zatímco hudebně se "Plusminusnula" opírají o vlivy z post-punku, noise-popu a alternativy, textově čerpají sami ze sebe. Z vyrovnávání se se ztrátou mládí, generační úzkostí a dalšími problémy, které jsme jako lidé řešili předtím, než se svět otočil naruby.

Desku Nový zprávy žádný náhrala kapela u Amáka a vydala u Full Moon Forum. Asi jen těžko byste hledali lepší záruku, že zvuk nahrávky bude kvalitní. A je tomu tak - všechno zní tak jak má. A snad ještě o jeden padající vlas lépe. Osmičku bolavých, ale působivě chytlavých skladeb dávajících dohromady album Nový zprávy žádný přehrajete za půl hodinu.

Nahrávka začíná ponuře, a do chvíle, než skončí, se jen několikrát tohoto přívlastku zcela zbaví. Jednoduchá melodie, podmanivé tóny a vokály, ve kterých stále ještě zní trocha drzosti - boje proti konformitě dospělosti. Tak působí nejen úvodní skladba Netflix, ale i další momenty na desce. "Zástupy velkejch hlav. Stejný účesy, límečky. Netflix a spát." Už první minuty alba také dávají na odiv nejen zručné muzikantství, ale i skvělé a originální vokály a bolavou, minimalisticky drásavou lyriku.

Druhé Světy plynule navazují, kde předchozí skladba končí. A tak to jde dál a dál. Nový zprávy žádný je ucelený kus hudby. Ucelený kus, jehož části ale dál fungují, i když ho někdo rozloží. Světy jsou v rámci hudby ±0 trochu divočejší, a já váhám, v jakých polohách mi kapela sedí víc. "Ale kdo ví, co je správný?"

Třetí Šminky a názory patří k tomu nejlepšímu na desce. Pochodový rytmus smutečního marše zahalený v šedi tu jen málokdy prozáří nějaká barva. To se ale děje třeba v úvodu druhé minuty, kdy zpěv získá více melodičnosti. Jako by se znovu těšil na budoucnost. Ta je ale nevratně pošlapána už v závěru skladby, nejzapamatovatelnějším momentu desky, kdy nástroje gradují a zpěv opakuje frázi "Musíš se těšit i na věci, co už nikdy nebudou lepší." Času nejde utéct, jde se s ním jen nějak vyrovnat.

Podobně silných partů, kdy nástroje vystoupí z post-punkových melodií do hlučnějších poloh a zpěvy získají důraz, by se na desku klidně vešlo ještě víc. Třeba do delšího závěru sedmé Víckrát, kde si o podobný nápad skladba vyloženě říká. Náplastí budiž asi vůbec nejlepší text z alba ukrytý v této skladbě. "Všechno se opakuje, je to pořád stejný. Nemůžeme se pohnout, v polohách jsme zastavený. Jsme jenom lidi, tak co na tom, že děláme chyby. Třeba nám odpustí a zůstaneme nesmrtelní."

Z titulní skladby Nový zprávy žádný mi pak v hlavě nejvíc zůstává silný a nečekaný reverb ve chvíli, kdy zpěv, jehož barvu už mám dávno zarytou hluboko pod kůží a nemůžu se jí zbavit, opakuje "Není napořád." Několik poslechů jsem si toho nevšiml, a teď to zas nejde neslyšet. Přeslechnout lze jen těžko i zvonivý postpunkový nástup následující skladby V mracích. Právě tady deska na několik minut narušuje své post punkové schéma a vystaví na odiv melodičtější momenty. Nenechte se ale mýlit - smutek z desky Nový zprávy žádný nemizí.

Předposlední Vlna za vlnou tomu budiž nejlepším důkazem. Hutné bicí tu dokresluje mlha valící se z kytarových beden. Pomalé, plíživé tempo ilustruje onen věčný pochod času vpřed. "Vlna za vlnou, je to stále blíž. Neutíkej, stejně tě doženou." Až tady, u konce desky, na plno udeří ta nevyhnutelnost stárnutí. Je čas začít lhát, a to hlavně sám sobě. "Nikdy nebylo líp. A nikdy nebude hůř."

Závěrečná skladba Konec vše uzavírá. Svět okolo se mění, a není to k lepšímu. "Silný auta, velký těla, malý péra. Duše chybí." Skladba v úvodu ještě připomene, jak pestří ±0 na nahrávce vlastně jsou. Po post-punkové ponurosti, dream popových světlých momentech a dalších variacích na to, čím vším tahle kapela může být, se v závěru blýskne industriální nástup, který se brzy přetaví v mírně neurotickou melodii doprovázenou snad tou nejtesknější polohou vokálů, kterou si zpěvák pošetřil právě pro tyhle závěrečné minuty.

Asi každý, kdo dočetl až sem, si dobře uvědomuje, že jízda nemusí být veselá, aby byl zážitek z ní silný. A u Nový zprávy žádný to, zdá se mi, platí dvojnásob. ±0 se kvůli téhle nahrávce otevírají světu, který o to nestojí. A dělají to v umělecké podobě, kterou nejde neocenit.