Panychida - Gabrea Aeterna
Proudí recenze vol.15
Více než patnáct let čekala Panychida na svůj opus magnum. A v letošním roce, jehož atmosféra je pro black metal jako úrodné hnojivo, se kapela konečně dočkala. Album Gabrea Aeterna je bez debat tou zatím nejlepší deskou kapely. Deskou, která v pětapadesáti minutách vypráví jedinečné, avšak strastiplné příběhy ze šumavských hor.
Gabrea Aeterna je ale mnohem víc než jen metalová nahrávka. Za tuctem tracků se ukrývá malý svět plný historických faktů, legend a reálií, které kapela musela nasát, aby album poskládala dohromady. Na bandcampu tak například desku doplňují krátké texty, které posluchače vtáhnou do hlubin melancholické šumavské přírody. Ve hmatatelné podobě pak vinyl doprovází booklet, kniha o historii Šumavy, nebo třeba staré pohlednice z tohoto kraje. Tohle je řemeslo se vším všudy.
Gabrea Aeterna je pátá nahrávka Panychidy, která vychází na celkem čtyřech labelech. Není bez zajímavosti, že deska zčásti vznikla přímo v srdci Šumavy, v chatě na Starém Srní. Hudebně se nejedná o čistý kvlt black metal, spíše o black metal poplatný české tradici. Growlům je s trochou dobré vůle rozumět i bez textů a z bláta občas vykukují ostré hrany heavy metalových vyhrávek. Nahrávka má také přízvisko pagan, kterého na desce najdete zdravou míru. Jen příběhy jednoho pozoruhodného a jedinečného kraje napříč staletími. Velkou ozdobou desky je pak bezesporu archaický jazyk, se kterým Panychida mistrně pracuje. Zastaralé výrazy, na které by byl hrdý i Karel Klostermann, nepůsobí nijak kýčovitě a krásně dotvářejí atmosféru díla.
"Krajina jeví se nám taková, jakými jsme sami." Těmito slovy Panychida začíná desku, která se vlní jako šumavské panorama a místy je nepředvídatelná stejně jako počasí na vrcholcích. První píseň Bílý Samum má v black metalovém nástupu severskou ozvěnu, ta se ale na albu objevuje jen zřídka. Skladba se nebojí měnit tempo, stejně jako hned v úvodu vyložit karty rozmanitých poloh vokálů, které se na desce objevují. "Rodiče zoufalí pátrají, hledají. Však pozdě jde záchrana - smrt." Příběhy jsou definitivně silnou stránkou Gabrea Aeterna.
Následující Nikoho pán, nikoho sluha je jedním z highlightů desky. Ačkoliv tu více místa dostávají heavy metalové prvky, song neztrácí nic ze své drtivé síly, ke které se tak navíc přidává i ona kytarová ostrost. Ve výsledku má posluchač pocit, že mu do uší proudí black metal i ve chvílích, kdy tomu tak není. "S večerní mlhou, nikomu sluhou. Žádný žádnému platem, tak pravil král." Závěr songu mi připomíná album Zoigl od souputníků z kapely Pačess. A bavíme-li se o asociacích a podobnostech, musím vzpomenout také slovenské sousedy z Malokarpatan.
Skok na šestou skladbu: Trampus - o samotě a smrti v odlehlých končinách. Tu zdobí skvělý melodický refrén, jenž dává vyniknout kráse archaického jazyka. "Co zbude na světě po odchodu druhého? Prázdnu jest zůstaven, jež svírá duši." Střídání pomalejších, hutných partů se svižnějšími chvílemi opět vystavuje na odiv obě tváře kapely. Ty svižnější mají ale v Trampus převahu a ženou Panychidu do zběsilého závodu s časem, jehož vítěznou trofejí je zopakování refrénu.
Asi nejslabším článkem řetězu Gabrea Aeterna je osmá skladba Abele. A ne snad proto, že by byla špatná. Abele spíše jako jedna z mála písní nenabízí nic, co by na albu ještě nebylo nabídnuto. A tak se trochu ztrácí. Kdyby se mělo někde krátit, zde byl prostor. Něco podobného jsem chtěl napsat i u posledního songu Totenbretter, vzpomínajícího na bizarní tradici umrlčích prken. Tomu se ale nakonec podaří vymanit díky okultnější náladě a strašidelnému šepotu. Jen škoda, že závěr skladby i celé desky nezdobí nějaká gradace. Konec tu přichází víceméně jen tak.
Poslední zastávku si dovolím u deváté skladby Bludné ohně na stráních Hirschensteinských, která se naopak liší ze všech nejvíce. Vidím před sebou desítky případů, kdy by takováto skladba odzpívaná dětským sborem dopadla jako největší kýč. Případ Panychidy to však, díky světu, který kapela na Gabrea Aeterna buduje, určitě není. "Však nejdeš-li ty, přijde ono - povídá se a traduje. Bytostí v lesích šeptá mnoho, jak zlo kolem člověka tancuje." Tohle je opravdu povedená, strašidelná ozdoba.
Gabrea Aeterna je bez debat dalším letošním klenotem do šperkovnice českého black metalu. Klenotem, který spojuje dobrý zvuk, poutavý songwriting a neoposlouchané příběhy území, které ač dnes protkané cestami víkendových turistů, má stále svá tajemství, a stejně tak i temnou historii, kterou už mu nikdo neodpáře. A Panychida jí touto deskou složila úctyhodnou poklonu.