Nusle Sound System - Čau lidi

Proudí recenze vol.14

"Co bude za sto let, co bude za rok? Vim najisto, vole, jsem fakin prorok." Mám asi devět minut. Tuhle recenzi chci mít napsanou dřív, než tohle únorové EP dohraje. Čau Lidi. To není novej audio leták od Babiše, i když i ten v úvodu vystrčí svoje estébácký růžky, ale jarní nahrávka pražských noise hardcore kovbojů Nusle madafakin Sound System. A je to nabušená jednohubka.

Popravdě nevím, jakýma přesně změnama sestavy si NSS prošli, zatímco se od vydání rezonujícího Welcome to the dopíči asi třikrát rozpadli, ale ve chvíli, kdy tahle deska vyšla, byli tři: Venca, Honza a Bibi. A na nahrání Čau Lidi jim stačily čtyři mikrofony. Jo a cover je fotka baráku, kde mají zkušebnu. Asi punk.

Je to docela paradox, ale čtyři nový fláky na mě i přes způsob nahrávání působí o něco čistěji než nařvaný Welcome to the Dopíči. Ale spíš je to tim skvěle drzým, ukřičenym vokálem, kterej se do těch mikrofonů prostě musel nacpat jako první.

Úvodní čtyřminutovka, takže první polovina desky, haha, je fakt skvělá. Pěkná budoucnost i Savo maj skvělý texty, který se mi drží v hlavě i dlouho po poslechu. "Myslíš, že bych se měl míň vymrdaně, kdybych nemusel platit daně?" Vim já? Ale ty středně rychlý kytary dokreslený divnym šumem, ze kterýho střílí údery bicích mě baví.

U songu Savo bych rád řekl, že má fakt skvělej refrén, ale on je to jedinej text v tý písničce, tak nevim jestli se to může. Ale rád bych ho slyšel víckrát než jednou a půlkrát!

Když znova poslouchám Maskulinitu, tak nevím, jestli jsem to s těma řečma o větší čistotě nahrávky nepřepískl. Ale zase ty kytary se tam krásně slyšitelně kroutí pod tlakem náhlý střelby elektronických soundů, tak... si za tím ještě budu chvíli stát.

Hele, až teď jsem si všiml, že každej song je delší než ten přechozí, co to znamená? "A kdy už z nebe spadne tíseň, ta nekonečná úzkost?"

To fakt nevím, ale je dvacet vteřin do konce Čau Lidi a já mám napsáno... takže asi... díky a čau?