Pot, krev, a nakonec možná i ty slzy. Negative Approach přijeli do Brna

Asi není možné vzpomínat na roky, kdy jste ještě nebyli na světě. Ale v úterý 23. července jsem se tomu přiblížil asi nejblíž, jak to jen jde. A to díky kultovním Negative Approach. Ti si vzali na paškál brněnský Kabinet Múz, který během chvíle proměnili v plavecký bazén plný potu.

Už okolo osmé je v Kabalu slušně plno, zejména pak na chodníku před ním. Pohodová atmosféra, hrabání se v deskách a čekání na Flowers for Whores, kteří na poslední chvíli nahradili kumpány z Repelent SS. Chvíli na to začínáme, a hezky zostra. Zvuk je naprosto skvělej a posouvá jejich těžkotonážní kombinaci metalu a hardcore ještě o úroveň výš. Tomáš s mikrofonem korzuje po sálu jako lev v kleci a ve vokálech je pevnej jako skála. Jeho energie se postupně přenáší i na lidi, a na konci setu už s ním parket křižuje i několik dalších nohou.

Po pauze na nádech na čerstvém vzduchu pokračujeme, a stejně nevybíravě, na řadě jsou Vole. Už jsem to psal - jak mě Vole rozsekali, když jsem je viděl poprvé, tak mě už nebavili, když jsem je viděl naposled. Teď se to nějak vrací do starých kolejí - nový songy, nová energie a asi i skvělej náboj dnešního večera dávají dohromady dost dobrej set. A song Stará Kurva je prostě perfektní.

Není čas ztrácet čas, v Kabinetu si začínáme šlapat po botách a horko se stává ještě horkovatějším. Schyluje se k ojedinělému hudebnímu zážitku, a jak se ukáže, tím přesně koncert Negative Approach v narvaném klubu nakonec je. Americká čtveřice, která se do toho poprvé opřela už v roce 1981 a spolu s dalšími velkými jmény tehdejší americké scény hardcore v podstatě vykovala, si od začátku svého setu nebere servítky. Žádné řeči, žádné zbytečné pózy a žádný ohled na vlastní věk. Asi pětatřicet minut setu uteče jako voda, nebo jako pot po zádech. Pauzy mezi songy nestačí na víc než na hluboký nádech a utření mokrého čela. Všechno do sebe v tu chvíli zapadá a navozuje pocit propojení pod vlajkou nekompromisní muziky a nasraného štěkavého vokálu, který v dobře známých refrénech doplňují výkřiky z neutichajícího poga. To nakonec asi nejvíc ze všeho připomíná kapry mrskající se v kádi. Jen namísto strachu tu všichni potí spokojenost.

Vím, že věk je jen číslo, i tak ale Negative Approach obdivuju za to, s jakou bravurou ten set vyšvihli. Bez zaváhání, bez macho póz, a i přes neutichající nasraný výraz Johna Brannona s očividnou radostí. Dík!