My Hard Lesson - Thorny Path

Byla to trnitá cesta, ale nakonec je to přece jenom tady - první album táborské pětice se sympatickým a absolutně hardcore jménem My Hard Lesson. A žánr zůstává jménu poplatný. Franta, Kuba, Paul, Marty a Matěj ukazují, že se nebojí vysoko položených latěk v oblasti moderní hc muziky a servírují přes půl hodinu dlouhou, nebojácnou a svěží desku s náloží deseti skladeb s pozitivní hardcore message, dvěma kytarami a zpěvem v angličtině.

Album vyšlo už v dubnu tohoto roku, nahráno bylo ve Woodland Studio, a pokřtěno na domácí půdě táborského Orionu. Mastering alba a jeho celkový zvuk vytváří dojem, jako by se My Hard Lesson pohybovali na scéně o mnohem delší dobu, než tomu ve skutečnosti je. Všechno sedí perfektně na svém místě, vokály se nikde netopí, bicí hlasitě diktují tempo, a dvojice kytar se nemusí přeřvávat - naopak, skvěle se doplňují.

Už jsem zmínil, že na albu je deset songů, jeho celková stopáž je pak asi 34 minut. Hudebně pro mě nemá album Thorny Path žádnou vyloženě slabou stránku, a jeho největší mínus tak nakonec vidím právě v jeho délce. Půl hodina se může zdát být krátkou stopáží, ve výsledku ale ani nejde tolik o počet minut, jako o to, že přestože žádný z deseti songů na albu není vyloženě špatný, tak některé nejsou dost signifikantní na to, aby se dali oddělit od ostatních. U některých tak pro mě i po několika přehráních bylo těžší určit, o jaký song konkrétně jde.

Co musím na druhou stranu vyzdvihnout ještě jednou, je perfektní zvuk. Song za songem, všechno krásně sedí, nikde nic nekouše do uší nebo se netopí v mdlém audio-bahně. Skvělá slyšitelnost zpěvů je třešničkou na dortu, protože právě vokály jsou pro mě tou vůbec největší devizou My Hard Lesson. Prolínání tvrdého řevu, čistých zpěvů i naléhavého screama funguje skvěle, nikde není ničeho moc. Baví mě barva i emoční napětí ve zpěvu. O to víc mě mrzí, že ani u cd, ani na netu, není možné dohledat texty songů. Věřím, že by to posunulo požitek z Thorny Path ještě o level výše.

Jinak půlhodinka rychlých HC songů uteče jako voda, a tak si album poslechnete třikrát dokola ani nemrknete. Nerad k sobě přirovnávám kapely, ale ve spojení s MHL mě ze známějších jmen napadají například Evergreen Terrace, ale to možná i proto, že jich mám zrovna plnou hlavu. Celkové pocity z Thorny Path jsou ale takový, že se jedná o debutové album, které se nebojí mířit opravdu vysoko, a působí dojmem mnohem větší kapely. Takové, jakou třeba jednou My Hard Lesson doopravdy budou. Na úplný konec bych rád vyzdvihl songy Suicide Magazine, který se nejvíce vymyká celkovému soundu desky, a působí na mě až takovými nu-metalovými odlesky, a taky titulní song Thorny Path. Nejlíp ale uděláte, když si album pustíte celý, budete mít dojem, že jste sotva párkrát pohodili hlavou a už jste na konci. Moc baví, jen příště chci ty texty!