Lakka / Samorast - split

Proudí recenze vol.30

Občas se dá dohromady několik chytrých hlav, a vymyslí něco super. A něco takového se stalo i v případě splitka kapel Samorast a Lakka, které právě díky spolupráci více labelů vyšlo hned v několika formátech. Na nahrávce se potkává český koktejl temného crustu a hardcore punku spolu s emo příchutí dochuceným HC punkem od slovenských sousedů. Své části splitek nahrály obě kapely už v minulém roce, a devítka skladeb nyní na posluchače čeká ukrytá pod líbivým album coverem od Ma Rie.

První se na splitku pouští do díla Samorast. Čtyři songy, deset minut hudby a jedno fakt až moc dlouhé intro, které teď už automaticky přeskakuji. To ale naštěstí neplatí o žádném z následujících tracků. Samorast se totiž trefují do mých oblíbených kombinací. A to jak v hudbě, kde se střídají svižné emíčkové melodie s prudkými útočnými výpady, tak ve zpěvu, který osciluje mezi mluveným slovem a emocemi napěchovaným řevem. Malou třešničkou na dortu jsou pak skvělé texty, které se vyhýbají žánrovým klišé, ale zároveň si zachovávají dostatečný sexappeal na to, aby vám zůstaly zavrtané někde vzadu v hlavě. "Dnes už strácam tu silu, odrážať ich zlo, keď až příliš často narážam na nové dno."

Samorast navíc ani v těch nejsurovějších partech, kterým dominují téměř black metalové bicí, neztrácí spojení s melodičností. I přes časté změny temp, kolísavou intenzitu zpěvu a nekonkrétní písňové formy tak jednotlivé skladby drží skvěle pohromadě. Navíc nepůsobí nijak prvoplánově, ale mnohem spíš promyšleně. "Toľko prázdných slov, čo vedia nahnať strach. Zbytočných vášni, co vzplanú a zhoria kým stihne padnúť tma."

Úvodní dvojice songů nabízí výše uvedený mix v podobné míře, třetí Pozri sa z okna, vonku je svet už se ale trochu liší. A to díky pomalému nástupu, jehož tíživá melodie se vrátí i v napjatém závěru skladby, kterému dominuje uřvaná repetice. "Pozri sa z okna, vonku je svět!" Takhle výrazné zakončení vynahrazuje i méně nápaditý prostředek skladby.
To nejlepší si ale Samorast schovávají na samotný konec. Zatímco první tři zářezy popisovaly svět kolem, Tlejúca hrozba obrúsených hran se obrací k vlastnímu nitru. A tlustou čarou podtrhuje kvalitu Samorastích textů. "Často som kričal a nedal si vysvetliť, že pro moj vlastný rev nebolo počút iný krik." Track perfektně graduje od úvodu až do napjatých závěrečných vteřin.

O jeden song navíc vměstnala do své strany splitka pražská pětice Lakka. Už to samo napovídá, že její část nahrávky je intenzivnější, více natlakovaná. A skutečně. Lakka sází jeden jednoduchý ale vysoce účinný riff za druhým a prokládá je zvířecím řevem. A taková kombinace má potenciál přitlačit ke zdi i otrlejší posluchače. Zvuk je skvělý, a práce nástrojů i vokálů je jako z učebnice. Zaručená síla, která se stále valí před. Naživo to bude válec.

A ač jsem měl nejdřív pocit, že mě učebnicová část splitka od Lakky nemá čím překvapit, nebyla to tak úplně pravda. I v tom hromobitím naplněném malém prostoru se totiž objevuje několik překvapivých změn tempa a záseků, které ozvláštňují tu dunivou crustovou bouři. Pozornějšího posluchače tyhle proměny potěší už v úvodní Support your local hero a pak ho provází po celou desku. A právě tyhle drobnosti pozvedají jednotlivé skladby z dobrých na dobré a navíc zapamatovatelné.

Lakka na albu několikrát na chvíli sundá nohu z plynu. Třeba v první polovině jediné skladby s českým názvem Poslední dech. I v těchto pomalejších chvílích si však zvuk kapely udržuje svou tíhu a hutnost. Neuspěchané jsou i první vteřiny závěrečné Too normal to be strong, která je nejhlubším zářezem na téhle straně desky. Úvodní melancholická melodie, kterou několikrát protne výkřik notně podpořený palbou bicích, skvěle buduje atmosféru pro následující momenty, ve kterých se vše opět sesype do sebe. Díky dobrému úvodu ale tentokrát o něco šťavnatěji než v předchozích skladbách.

Po několika prvních otočeních desky u mě jasně vedla strana Samorast. Nutno ale dodat, že jí náskok daly subžánrové krabičky, které krásně pasují na můj hudební vkus. Čím déle ale splitko poslouchám, tím více objevuju půvab crustového odéru Lakky. Kdo u mě vítězí ale není podstatné - podstatné je, že by tohle splitko nemělo zapadnout. Pod svou krátkou stopáží totiž ukrývá opravdu kvalitní a výbušnou kombinaci. A pokud vás zastihne stejně nepřipravené jako mě, tak čekejte, že vám dá pěkně do těla.