Kurvy Češi - We Are Family

Proudí recenze vol.25

Za dva roky občasného koncertování si pražská sebranka Kurvy Češi vybudovala slušné renomé. A i díky tomu předcházel vydání jejich debutové nahrávky nemalý rozruch a velké těšení. A zatímco se všichni pídili po původu skvělého názvu kapely, kterou tvoří známé tváře z Vole, Vlněny nebo Ghettoblaster, mě pořád vrtá hlavou, proč se nasraná česky zpívaná punková deska jmenuje We Are Family.

Album se na svět nakonec dostalo v úvodu letošního roku, kdy se otisklo do drážek tří stovek desetipalcových vinylů. O chvíli později proniklo We Are Family také na streamovací platformy. Deska, nahraná u Amáka v Golden Hive, vyšla pod vlajkou Stoned to Death a nabízí osmnáct minut drzého punku se skvělým zvukem a nádechem devadesátek. A jako bonus k tomu bizarní přebal - další věc, s kterou si doteď nevím rady. Vím jen, že ten obličej mi připomíná Vaška Klausů za mlada.

Není žádných pochyb o tom, že první aspekt We Are Family, který si urve pozornost, jsou Chasníkovy vokály. Jeho kvílivý přednes určitě nesedne každému. Nikdo mě ale nepřesvědčí o tom, že k nahrávce nesedí. Album díky němu působí nejen neurvale a drze, ale také velmi organicky. Chasník totiž chvílemi zpívá, chvílemi v podstatě jen mluví, ale taky uprostřed slov přechází do neartikulovaného kvílení a řevu, který fakt příjemně tahá za uši.

Pod tímhle hudebními vědami a představami o esteticky příjemném vyznění neposkvrněném vokálu se pak ukrývá hravá kytara, která na We Are Family nachází ideální poměr mezi nasranou punkovou estetikou a touhou předvést, kolik kouzel ukrývá ve futrálu. Album obsahuje spoustu poutavých kytarových nápadů a melodií, které se skrývají za častými změnami tempa a rytmu, přičemž rozmetávají mou původní představu o tom, že se Kurvy Češi na devíti písních zbytečně vyčerpají a budou se opakovat.

Pod drzými ukřičenými vokály i působivými kytarovými nápady se ale na We Are Family nachází další, neméně zajímavá vrstva. Vrstva, která se sama odhalí až po několika posleších. Jde o basové linky a zejména pak bicí, které drží celou desku pohromadě a vytváří dostatečně tvrdý a hutný základ pro všechny výše zmíněné myšlenky a ozdoby. Jako by pod povrchem nespoutané kytary a organických 100% BIO fair trade vokálů neustále udržovala řád výrobní linka obklopená přesně nastavenými stroji. Ideální kombinace.

Pozoruhodný je i fakt, že se přes všechen ten rámus, řev a punk, většina skladeb na We Are Family úzkostlivě drží dvouminutové délky. Nejde ale o žádné pěšáky ve stejnokroji. Album je pestré i po větší dávce poslechů a má hned několik silných momentů. Například úvodní Slast, která dává perfektní vhled do toho, co posluchače následující čtvrthodinu čeká.

Největší klenoty desky ale přicházejí na řadu později. Mám na mysli třeba čtvrtou skladbu Věřit jako dělník, kterou startuje až podezřele umírněný nástup s podmanivou melodií. Píseň krok po kroku zrychluje a v závěru už se dere ven z koryta a utíká do zběsilé repetice, která celou dvouminutovku skvěle uzavírá. Baví mě taky šesté Úspěchy s kvílivou kytarou a větším příklonem k oldschool straně zvuku. A závěrečné "A my plápoláme dál!" má sílu jako prase.
Zmínit musím ještě závěrečnou dvojici tracků Stěny a Zbytečnej debil v hadrech. Stěny se, i jako nejdelší track na desce, zbortí rychleji, než by jeden čekal. A to zejména díky pospíchajícím bicím, které je pohání kupředu. Zbytečnej debil v hadrech je pak skvělá a silná tečka za celou deskou. Je skoro srandovní, že závěrečná skladba nemusí nijak moc gradovat, aby nahrávku se vší parádou uzavřela. Jen se prostě v posledních vteřinách vrátí na svůj zběsilý začátek.

Kurvy Češi dávají touhle deskou na odiv svoje zlaté české ručičky, které dokázaly namíchat skvělý mix muzikantského umu a punkové frustrace. A zatímco těch silných momentů a zajímavých myšlenek je na albu dostatek, vyloženě slabé chvíle na We Are Family zcela chybí. Tahle deska je jednoduše povedená ve všech ohledech.