Kultra - K Nevíře

Proudí recenze vol.6

Po recenzi akustického EP od Crayfish se vydávám do zase trochu jiného, nicméně stejně neprobádaného území. Do světa, kde se potkává elektronická hudba a punk, do světa rožnovské kapely Kultra! Tohle jméno se v české undergroundové scéně poprvé objevilo už v roce 1993. Kapela následně hrála asi do roku 2000 a poté se uložila ke spánku, který skončil v 2013. Teď máme 2020 a Kultra! vydávají druhou desku od svého probuzení. Jmenuje se K Nevíře a pod křídla si ji vzali Malárie Records.

Rožnov byl v undergroundu vždycky známkou kvality, stejně jako určité svéráznosti. A u Kultra! tomu není jinak. Důkazem budiž hudební styl, kterým se kapela ocejchovala - Punk'n'bass'n'dub'n'trash'n'disco'n'roll. Na desce K nevíře na posluchače čeká fotbalová jedenáctka songů, které dávají dohromady necelých 40 minut muziky. Kromě pevného tříčlenného jádra kapely a softwarové bubenice se na nahrávce objevují také dva hosté, o kterých se ještě zmíním. Vše se pak ukrývá pod perfektní fotografií od Jindřicha Štreita na coveru desky.

Ještě před tím, než se pustím do hudby, se asi hodí podotknout, že mě hudba Kultra! až doposud míjela. Což platí jak pro starší nahrávky, tak i pro teď už předposlední desku Mezi Skyllou a Charybdou. Následující řádky tak pocházejí z hlavy někoho, kdo nekráčel s dlouhou kapelní historií Kultry!

K Nevíře odpaluje synťákový nástup úvodní skladby Pod Vodou. Od první chvíle zvuk působí jako soundtrack k něčemu, co ještě nikdo nevymyslel. Co mě ale hned chytá za uši jsou vokály. Působí originálně, velmi poslouchatelně, a navíc si krásně stojí v mixu. Kultra! rychle vykládají karty na stůl a představují povahu celé desky: hravou, ale dospělou a uvědomělou. Muzika je chytlavá, ale není stupidní. Žánrově asi nemám lepší pojmenování než to, které vytvořila kapela. Je to jako kombinace punku, synťáků a neutichajícího pocitu, že mám v uších soundtrack k filmu, který nevidím.

První z hostů - rožnovský bard Ctib, se představuje hned na druhé skladbě: Zhouba skon a pád. Tenhle song je drzejší, punkovější a přinejmenším v úvodních vteřinách zní hodně podobně jako Ctibovy nejnovější skladby. Už tady je mi jasné, co pro mě bude devízou Kultry!, jsou to texty. "V poli krabic, kdo kámen hodí? Kdo ukáže, že můžem mít i na víc?" Lyrics jsou stejně osobité jako zpěvy a dohromady fungují výtečně. Co zase naopak mírně pokulhává jsou pro mě zbytečně dlouhé vyhrávky bez zpěvů.

Předchozí dvě věty platí tak nějak pro celou K nevíře. Tam, kde dominují zpěvy, dokáže deska být velmi zajímavá a pestrá. Slovní obraty a verše se jen tak neoposlouchají a pořád mě baví. Mezihry a synťákové vyhrávky se naopak oposlouchají poměrně rychle, a jejich hlavní potenciál se ukáže spíše při koncertě než na albu. Neznamená to snad, že by hudební stránka věci byla vyloženě špatná. Jednoduché kytary, umělé bicí a synťáky ale prostě nedokážou v rukou Kultra! vytvářet natolik rozličné riffy a melodie, aby bavily po čtyřicet minut, které deska má. Výsledkem je, že poslední songy na albu pak už trochu splývají do sebe.

Chci ještě vypíchnout pár věcí. Třeba sedmý song Perníkový Protektorát, který je po textové stránce naprostý skvost. "Žiju v zemi, co slzy roní, pro pevnou ruku, pro pevný řád. Patrioti na slovo vzatí brojí za perníkový protektorát." Tohle je možná nejlepší skladba desky, song s dravými slokami a trochu lofi refrénem. A věta "Kde všechny hlasy křičí pal!" nás vystihuje daleko víc, než bychom chtěli. Tady a na mnoha dalších místech K nevíře se navíc ukazují povedené přechody mezi jednotlivými hudebními party.

Asi nejslabším článkem řetězu alba je pak Tygr. Možná je to ale prostě jen tím, že tahle deska je pro mě z velké části o textech a... v Tygrovi jsem jednoduše ztracený. Poslední zastavení si ještě dopřeju u závěrečného songu desky - Každý má šanci. Je to totiž sakra povedený závěrečný hvizd. Kultra! za to může poděkovat zejména hostující zpěvačce Báře z kapely Goji. Její hlas v době, kdy už pozornost ochabuje, krásně přitáhne uši zpět k reproduktorům. Funguje samostatný zpěv i "dvojvokál." Song navíc vyvedeně graduje přesně tak, jak se na poslední skladbu na desce sluší a patří. "Každý má šanci..." a Kultra! se jí na K Nevíře chopila pevně a s jistotou.

Zbývá mi tu ještě kopec poznámek, ale rozsah jsem už dávno vyčerpal. Jen ještě podotknu, že K Nevíře je opravdu zajímavý kousek muziky, který se dobře a snadno poslouchá. A kdyby se Kultra! naučila své songy ještě trochu ořezat, dotáhla by káru ještě o kus dál. Se zkracováním ale máme očividně stejné problémy.

A ještě věc úplně poslední: stalo se tak nějak pravidlem, že mě každý rok okouzlí nějaká CZ/SK deska se spoustou elektroniky. Loni to byla naivně depresivní dvojice Fara a jejich Továreň na odpadky. No a letos je to K Nevíře, ale jsou to Kultra!