I am Pentagon - Příčetnost
Proudí recenze vol.28
"I am Pentagon je uzavření kruhu. Krok zpátky, bez dvou kroků v před. Je to flusnutí do ksichtu krizi středního věku." Hodněkrát jsem si říkal, že tuhle recenzi nebudu začínat textem, který o sobě napsala sama kapela. I am Pentagon se ale prostě vystihli lépe, než by to dokázal kdokoliv jiný. A mě tak zbývá jen dodat, že Pentagoni právě vydávají desku pojmenovanou Příčetnost. Desku, která definitivně uzavírá jejich společnou cestu. A jak že zní labutí píseň téhle pražské hc punkové kapely s Banánem v čele?
Už od svého dema z roku 2015 se I am Pentagon drží v kolejích surového, přímočarého hardcore punku s mírně old school zvukem, dobrou kytarou a skvělými politickými i osobními texty. To platilo pro alba Zdi Nemluví a 265, a platí to i pro Příčetnost. Deska vychází pod Pushteekem a vznikala u Amáka. Text na její bandcampové stránce je ukončen větou MYŠLENKA JE VYRČENA A ŽIJE. A ta věta ve mně teď se silou a zároveň neurčitostí rezonuje pokaždé, když si I am Pentagon pustím.
"Tenhleten svět je kompletně v prdeli, žijeme s hodnotou much ale pocitem bohů." První věta hc punkový desky jak víno. Tím spíše, když ji podtrhuje těžkotonážní nástup úvodní skladby Příčetnost. Bicí zní hlasitě a opravdu skvěle, Banánův hlas křičí z poza jemné kovové clony jako o život, a kytara občas vykouzlí v celém tom drtivém hluku pěknou kudrlinku. Skladba Příčetnost je nasraná, jednoduchá a účinná. A nejvíc leze do hlavy v té surové repetici, která nějakým způsobem skvěle koresponduje se samotnou podstatou toho slova - Příčetnost!
Téma psychického zdraví, tentokrát ale s osobnějším a velmi procítěným přístupem, zůstává na stole i ve druhé skladbě Nesíla. A ačkoliv tempo malinko přidává do kroku, atmosféra skladby je pořád tíživá. Za to nese vinu zejména skvělý text, odrážející pocity, který si většina z nás nejspíš vůbec nedokáže představit. "Přibíjí mě k podlaze, ke dveřím, ke stromům, nehybnost, nesíla, pochybnost a žádná posila." Odlehčené vteřiny uprostřed skladby přebíjí závěrečnej nástup a volání o pomoc, které nejspíš znovu nikdo neuslyší. I ten dlouhý fade out, připomínající pád do tmy, tomuhle songu sluší.
A hurá zpátky do pohádky. Ale ne do té, kterou ze samplu v úvodu tracku Bylo Nebylo vypráví Tomio, ale do odpovědi na ní. "Rozbruska vybrušuje dvě eska do holení kosti, ale daleko je do radosti." Baví mě, jak dvousečná je představa pomsty v tomhle songu. Chvíle satisfakce má svou sílu, ale nezahojí rány, ani nenapraví lži, který už si žijou vlastním životem. Track tak osciluje mezi agresí a bolestným uvědoměním, celý stojící na fakt dobře znějících bicích. Brutální konec je pak jak cihla tisknoucí se k lebce. Tomuhle tracku by to moc slušelo na koncertech... tak snad alespoň jeden ještě.
První vteřiny čtvrté skladby Igelitka připomínají titulní skladbu z alba Zdi nemluví. A nakonec jsou si obě písně i tematicky podobné. "Pevná igelitka, ocelový lanko, surová ruka nebo napuštěný umyvadlo." Skladba nabízí pro I am Pentagon typickou kombinaci občasné melodie, proložené tím surovým staroškolským hardcorem. Nutno ale podotknout, že na Příčetnosti převládají spíše ony surové, nekompromisní pasáže. Neméně primordiální je i řev, ve kterém je pořád spousta energie. Pořád chuť flusat do ksichtu krizi středního věku.
Závěrečný track Unaveni sluncem píše za celými I am Pentagon zvláštní tečku. Protože zatímco svět je ve skutečnosti v prdeli, jak deklaruje první věta desky, společnost se pořád ohání pozlátkem a zářivou budoucností. A někteří z nás už jsou tím falešným sluncem unaveni. Poslední track tlustou čarou podtrhuje fakt, že Banánův cit pro dobré texty nemizí. Jsou originální, poetické, a udrží myšlenku. A to i v tom nejjemnějším tracku desky, jakým Unaveni sluncem je. Nakonec ale poslední minuta stejně ztěžkne, aby dala vyniknout malé hostovačce Veroniky z Kalle. Křik, emoce avzpomínka na NodNod, super. "Zbytky vlasů se potí, pod čepicí z pevné látky. S otcem na věčné časy, ve stínu kulky či oprátky."
Labutí píseň jménem Příčetnost za sebou nechává silné dojmy. A nejsilnější z nich je ten, že I am Pentagon rozhodně nejsou jen "další Banánova kapela." Jejich otisk je, díky skvělým výkonům všech dalších členů kapely, i díky surové síle Příčetnosti, mnohem hlubší.