Dá se tančit na smutek? S Fotocrime snadno

23.09.2018

Poslední teplý dny, a datum v kalendáři tak nějak dělají tečku za létem a jeho open air festy. Někdo lamentuje nad ztraceným, jiní zase jásají. Znamená to totiž, že po letní hybernaci znovu ožívají klubové scény. A některé se nebojí začít novou sezónu velkými jmény. Jeden z prvních zářijových koncertů v Kabinetu Múz například odehrají američtí sympaťáci Fotocrime. Jako support si vezou neméně zajímavé Francouze Bleakness. A po takovém koncertu raději vyjdu do mírného zářijového chládku, než abych se hned za dveřmi klubu srazil s letním vedrem.

Bleakness mi byli po chuti hned od prvních tónů, když jsem si je pouštěl před koncertem. A jejich živák moje sympatie jen prohlubuje. Trojice z francouzského Nantes hraje rychlejší a přímočarý post punk s mírným přesahem do hardcore punku. Vyplývají z toho rychlé bicí, mimochodem přesné jako hodinky, a hrubější poloha zpěvu. Co je ale vůbec nejlepší, jsou výrazné kytarové vyhrávky, které působí v drsnějším zvukovém aranžmá jako pěst na oko. Doporučuji poslechnout song Persistent Inadequacy z letošního dema kapely a podotýkám, že naživo to zní ještě o něco líp. Super.

Když se na Fotocrime vracím do sálu, je to jako oficiálně vstoupit do hudebního podzimu. Až na pár modrých světel na pódiu je všude tma a po stěnách i podlaze se válí hustý dým. Začíná tu jedna z nejzvláštnějších diskoték, kterých jsem se kdy účastnil. Nikdy jsem nebyl velkým fandou zádumčivého post-punku, během koncertu se tak ale najednou cítím. Nezávisle na mém rozhodnutí. Nějak prostě splývám s podmanivým hlasem Ryana Pettersona a tesknými tóny synťáku. Kývám hlavou a Fotocrime ve mně v jediném okamžiku vyvolávají smutek i chuť tančit. A tak kývám dál a ztrácím se v zakouřeném světě plném dobrých způsobů a zlých úmyslů, nejspíš přesně tam, kde mě Fotocrime chtějí mít.

Až na konci, kdy procitám z okouzlení a dým se rozplývá, mi dochází, že jsem opravdu dlouho nebyl na koncertu, kde by kapela neměla bicí. A taky jak dlouho jsem si na konci setu kapely nepřál, aby ještě hrála. Jen abych se mohl zase ztratit v hudbě.

"Dokud víme co nechcem. Máme šanci mít to, co chceme..."
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky