Flame of Grave - Welcome to Hell

Proudí recenze vol.34

Vítejte v pekle! Co čekat od desky s tak ambiciózním a zároveň trochu naivním jménem? A co od ní čekat v případě, že ji vydala v hudebním podhoubí zatím neznámá trojice z jižních Čech, která za sebou nemá víc než pár koncertů? Dost bylo řečnických otázek, je čas to zjistit!

Pod líbivý cover schovali Flame of Grave pětici skladeb, které balancují na ostré hraně mezi thrash metalem a hardcorem. Necelých patnáct minut hudby ukazuje, že ač je Welcome to Hell debutem sestavy, která v trestním rejstříku nemá zápisy z předchozích kapel, je to debut vyspělý, který dokáže prodat svoje kvality. Na tom má svůj podíl i zvuk nahrávky, který Plameny hrobu svěřily Davidovi z Frozen Poppyhead.

"Do you want to be crucified? I would rather die." Trojice na nic nečeká, a svůj Flame zažehne hned v úvodních vteřinách první skladby Suffer. Začátek to je sebejistý a pevný v kolenou. Úvodní riff dává tušit, že Welcome to Hell nebude žádný rozjařený neukotvený debut mladé kapely - Flame of Grave jako by přesně věděli, jakým směrem chtějí vykročit. A znějí při tom jako mnohem zkušenější sestava. A to nakonec platí nejen o prvních vteřinách, ale i o celé nahrávce.

Skladby propojují řezavě ostré thrashové riffy s houpavým a surovým hardcorovým rytmem. K protnutí pak nejčastěji dochází v okolí jednoduchých, ale efektivních refrénů. Ty také odvracejí hrozbu jednotvárnosti a přílišné podobnosti tracků. Jako třeba v druhé Purgatory, kde refrén s repeticí tvoří mezi nepříliš výraznými slokami dobrý hook a zvýraznění. "Run, run, run!"

Zatímco spolehlivé a silné bicí rozdmýchávají Plameny hrobu v thrash i hardcore momentech, kytara a basa střídají ostré zářezy strun se surovými melodiemi tvrdého jádra. Změny jde krásně pozorovat i díky dobrému zvuku a mixu. Kvalitní postprodukce pomáhá také silným vokálům - ty nejsou příliš jednotvárné a působí velmi vyspěle a jistě. A navíc mi v některých místech bláhově připomínají Children of Bodom. Divný.

U třetí skladby Rebellion se Flame of Grave začínají vybarvovat. Svižné a metalové momenty, jako je nástup skladby, se stávají devízou kapely. Důkazem budiž fakt, že si trojice i v překotných úprcích vpřed zachovává naprostou jistotu. Převahu těžkého kovu nad hardcorem pak zcela pečetí čtvrtá a zároveň titulní skladba Welcome to Hell. Ta je zároveň tím nejlepším zářezem do pažby stejnojmenné desky.

Prvních 40 vteřin skladby je perfektní jednohubka. Vysoce nastavené tempo navíc prosákne i do slok. Welcome to hell ukazuje, jak to Flame of Grave uprostřed rychlého metalového víru sedí. A i když těžkotonážní náznaky breakdownů v druhé polovině skladby také nezní zle, blednou v porovnání s kovovou zběsilostí. Pokud tedy spojení obou prvků znamená dosavadní nerozhodnost kluků v tom, k jakému táboru se do budoucna přikloní, rozhodně zvedám ruku pro metal.

Po vrcholu nahrávky přichází rovnou i největší propad. Závěrečná The Great Overload prostě trochu zapadá. Navíc se v ní na úkor divokosti vytrácí ta precizně vystavěné agrese předchozích tracků. Mantinely, které si Flame of Grave na nahrávce vytičili, jim ale vyhovují perfektně, a není třeba je takto bourat. I díky nim je totiž Welcome to Hell debut, který snad Plamenům hrobu dostatečně jasně osvítí cestu do místního metalového podzemí.