Flowers For Whores - False Flag World

Proudí recenze vol.36

Přes patnáct let dlouhá a svérázná epocha končí. Flowers For Whores, možná poslední domácí kapela, která tu zůstala věrná primordiálnímu surovému metalcoru, se s letošním podzimem pomalu ukládá k věčnému spánku. A místo dopisu na rozloučenou po sobě čtveřice známých jmen českého hudebního podhoubí zanechává svou první dlouhohrající desku - labutí píseň jménem False Flag World.

Jednadvacet minut apokalyptické, kovově ostré hudby. Tolik stačí Květinám pro Děvky k zapamatovatelnému rozloučení. S jeho podobou kapele pomohl mistr zvuku Amák, spřízněný Pushteek a hned několik hostujících zpěváků ze stáje sovího labelu. Za fotkou na přebalu desky, jejíž iniciály jsou shodné s těmi kapelními, stojí Zewlakk.

Zvuk Světa falešných vlajek je dotažený do puntíku, to je zřejmé od prvních momentů desky. Úvodní skladba Rez nastupuje ve středním tempu, které spolu se skvělým zvukem dává vyniknout práci nástrojů. Nejvíce pozornosti si pro sebe od začátku uzurpují bicí. Mariánův specifický styl tu má lví podíl na obrazu Flowers For Whores jako kapely, která je v českém rybníčku stylově jedinečná. Nejvíc pak vyniká v mezihrách, které se objevují na Rzi nebo Srpnu.

Skladby na False Flag World jsou zřetelné, ale stále nepředvídatelné. Muzikantsky promyšlené a skvěle zvládnuté, ale stále živelné. A nejsilnější v momentech, kdy se na místo překotného úprku sunou vlastním tempem vpřed a dávají vyniknout rozvaze, kterou kapela do skládání vložila. Každý kousek skládačky tu zapadá na své místo, a celková síla nahrávky je jako dobře promyšlený tah po šachovnici. Snad proto mě FFW nejméně baví při druhé skladbě Cern, kde drtivá rozvaha ustupuje výbuchu agresivní energie. Chaos Cernu neumožňuje vychutnat si každý ten dílek, které kapela v jiných skladbách servíruje.

Kde však Cern bere, tam následující Srpen a Torza nadělují. Srpen je tíživá, velmi bolestivá skladba s teskným houpavým rytmusem. Ten je jako ostří kyvadla, které se houpe nad vaší hrudí a pomalu klesá dolů. Torza jsou o něco údernější, zejména díky své druhé polovině, které dominuje skoro dvouminutová repetice. Dvě minuty, dvě věty a jen drobné hudební obměny na pozadí zarputilého řevu. Tak přímočarý krok je na jinak variabilní nahrávce jako pěst na oko. V tom nejlepším možném smyslu. "Pro ty kdo vykopou torza vysilačů! Pro ty kdo objeví kamenný ruce v písku!"

FFW si na nahrávce odvážně hrají s formátem skladeb. Klasická písňová forma sloka-píseň-sloka, zůstává pod nánosem prachu někde v koutě. Namísto ní na sebe čtveřice skládá několik vrstev rytmů, které odděluje zajímavými mezihrami. I bez nutnosti čekat na silné refrény se jí daří udržovat napětí a chuť poslouchat dál.

Krom závěrečné skladby Finis Coronat Opus nabízí FFW na desce ještě dvě minutová intermezza. V paměti zůstává spíš to druhé, předcházející poslednímu rozloučení. Krakatit tvoří melodie silně připomínající apokalyptická crustová intra, což ještě podtrhuje elektrický šum v pozadí. Signál se ztrácí, jak se civilizace na něm závislá bortí.

"Pokleknout v místech, kde zvoní zvony. Ctít hru bez pravidel, kde karty rozfouká vítr." Zatímco předchozí čtvrthodinou posluchače provází silný a nekompromisní Tomášův řev, který dokáže působit dominantně i melancholicky, závěrečná skladba, která je ze všeho nejvíce epitafem na náhrobek kapely, promlouvá v podstatě mluveným slovem. Text, který je stejně mystický a dvojznačný, jako všechny předchozí ve Světě falešných vlajek, doprovází hypnotický a těžký rytmus. Dílo zkázy pak dokonává dvojice skutečně bolestivých závěrečných výkřiků.

Flowers for Whores zůstaly jako poslední uctívači v chrámu prapůvodního metalcoru. A ten se nyní pod silou jejich písně na rozloučenou bortí.