Boost - 2050

Proudí recenze vol.2

V druhé recenzi se vrátíme na samý začátek roku 2020, kdy vyšel tenhle single čtveřice Boost. Ačkoliv se pořád jedná o relativně novou kapelu, nejsou Boost na scéně žádnými zelenáči, což ukazuje i propojení se západočeským Slushem nebo Day After Records. 

Kapela se loni představila osmiminutovým Epíčkem All We Need is Boost, na který hned v prvním týdnu nového roku navázala již zmíněným singlem pojmenovaným 2050. Single je ještě o téměř tři minuty kratší než debut kapely a svou tvář dostal v Hellsound studiu. Najdete na něm dva capslockem nakopnuté songy BEATEN a GHOST.

BEATEN startuje těžkotonážní, téměř metalový zvuk - parní stroj, který se s urputným bafáním rozjíždí vpřed. K nástrojům se brzy připojí skvěle položený řev, který je dostatečně dravý a nasraný na to, aby stíhal tu mašinu, která stále nabírá na síle a rychlosti. Tam kde by jiná hardcore kapela narvala breakdown si pak Boost, kteří tak trochu zůstávají věrní oldschool zvuku tvrdého jádra, vystačí s povedenou chugging kytarou. Závěr songu zdobí skvělé sekundování jak bicích, tak back vokálů a bolestivě škrábající kytara je už jen definitivní třešničkou na dortu.

Začátek GHOST příhodně kvílí, spíš než protáčí ocelový kola. Song se rozbíhá povedeným opakováním věty položené ve správně drzé a naštvané hlasové rovině, když tu najednou frustrace z marného čekání na reakci vrcholí. Jako vběhnout po hlavě do rozjetýho poga, jako skok do lidí, když se nepodíváš, jestli tě někdo chytí. Song drží pohromadě pravověrný oldschool hc kytarový riff ve středním tempu, kterýmu sekunduje nasraný křik. A pak... pak díky tomu rozběhu GHOST skončí mnohem dřív, než bych si přál.

I am forever stuck in my skin. With stomach ache and shit. Textově se single dívá do budoucnosti ve chvíli, kdy se všechny filtry a růžový brýle rozbijou. Namísto reakcí se srdíčkama pak přichází pochyby o sobě samém a frustrace. Zatímco BEATEN by ještě mohla být "jen" skladba o ránu po hodně těžký noci, GHOST definitivně vypráví o promrdanym životě. Kolik musím zaplatit abych mohl žít šťastně? V roce 2050 asi o dost víc, než si můžu dovolit, protože tenhle single rozhodně šťastně nezní. A tak spíš zůstává vize životem zmláceného ducha, co se plouží ulicí.

2050 uteče logicky jako voda. Ani v momentech, kdy Boost zpomalí, nedává single prostor k oddechu. Hudba je to heavy a bez zbytečných kliček a vokály připomínají řev nasranýho příslušníka pracující třídy z osmdesátých let, kterej se nějakou záhadou probudil o třicet let později. Povedený kontrast s názvem singlu, který se zase dívá do budoucnosti. Že by se nakonec kruh uzavřel?

2050 vás určitě nudit nebude! Věřte mi, slyšel jsem ho šestkrát dokola a teď si ho jdu pustit znova.