Ne vždycky potřebuješ Katapult, aby ses mohl odpálit

Zhýčkanej Brnem někdy zapomínám, jaký to je dělat underground na maloměstě nebo na vesnici, kde nejsou stálý prostory. Kde se bojuje se o každý místečko, na kterém se hospodskej uvolí k nějakýmu koncertu ještě před tím, než mu stagediveři rozkopou lustry a podupou strop.

Teď zrovna jsem v Přeborově u Milevska, kde koncertem slaví narozeniny Fleš z Nondescript a maskot místní scény Goremon. Lokál kromě sportovních pohárů, starejch bruslí a reklamy na tuzemák zdobí taky pár místních štamgastů, který si svoje sobotní pivko, koncert nekoncert, dát prostě museli. "Katapult asi dneska nebudou, to se omlouváme," řeší během setu kulantně situaci s jedním z nich zpěvák Cumulonimbus, jedné z pěti kapel, co se tu dneska na improvizovaném pódiu otočí.

Večer startujeme premiérovým koncertem domácích Flame of Grave. Kluci jsou o pár let mladší než já, což je na jednu stranu radost, ale na druhou mě to trochu děsí. Dvojice ve složení bicí a kytara si s nástroji počíná fakt sebejistě a valí nekompromisní death metal s nádechem thrashe a starejch dobrejch metalovejch časů. Pamatuju si, když kytarista Jirka sháněl lidi na podobnou kapelu už někdy v roce 2015. Očividně se toho snu od tý doby nevzdal, poctivě trénoval, a poprvé na koncertě i díky tomu působil trochu jako mladej Alexi Laiho. Dost jsem čuměl.

Další jsou na řadě Cumulonimbus, post-hardcore, který v době, kdy jsem ho objevil, valil ještě s texty v češtině. Teď už se ale kluci plně našli v angličtině, kterou kombinují s melodiemi, co si zaslouží přívlastky jako post nebo emíčkový. Logo La Dispute vytetované na hřbetu ruky bubeníka je nejspíš dobrým ukazatelem ke vzorům kapely. A ukazuje směrem, kterym bych se hned rád vydal. "Náš dnešní úkol je vás trochu rozněžnit," přiznávají Cumulonimbus a dávají Přeborovu řemeslně skvělý set, který mě moc baví. CMLNBS poslouchám z nahrávek až dlouho a trochu jsem se bál, že mi to potěšení živý koncert pokazí - naštěstí zbytečně. Moc se bavím, a ačkoliv až do konce doufám v alespoň jeden českej song, tak tentokrát křížím prsty zbytečně. Vůbec to ale vlastně nevadí.

Večer hezky zraje, lidí přibývá, a zatímco je vevnitř krásně teplo, venku se člověk schladí kopnutím do měkký mičudy, kterou nějaký děcka nechaly na hřišti. Vevnitř už se zatím rozcvičují Kung-fu Holky. "Musím vám říct, že jsem byl teď na služební cestě ve Frankfurtu a co jsem se vrátil, tak jsem nějakej zahleněnej. Tak se předem omlouvám, kdybych omylem vybil všechny přeborovský důchodce," uvádí set zpěvák Míra. "Dostal jsem za úkol mluvit o tolika věcech, že nejspíš něco zapomenu," dodává druhým dechem.

A skutečně, mezi punk-rockovými songy, který krásně odsýpají, zmiňuje hned několik věcí - s upoceným čelem stíhá obdarovat oba oslavence, vyfakovat všechny rasisty, a navíc vzpomenout novou místní organizaci Jakub Krčín Hooligans, která pod sloganem Sometimes rybníkář, always antifscist! Prodává na akci benefiční látkovky a fanzine Militantní rybníkář. A abych se dostal taky k muzice: Kung-Fu Girls to naživo vždycky krásně šlape. Žádný geniální myšlenky v tom punkrocku asi nenajdeš, ale co bys je taky měl čas hledat, když poskakuješ kolem. Allright. Jo a ten fanzine si sežeňte, kde jinde totiž chcete vzít návod, jak si udělat vlastní rybník.

Po hopsavém tempu Kung-Fu Holek přichází razantní zrychlení diktované zběsilým blastbeatem. Pódium teď patří druhé dnešní kapele složené jen ze dvou členů. A opět je jasné, že i ve dvou, s kytarou a bubny, se dá udělat velká paráda. Impulsealer jsou dvoučlenný grinde rozprsknutý po republice, který se nekompromisně žene vpřed díky štěkavým vokálům Honzy Sudára a nekompromisními, ale jakože fakt nekompromisními, bicími, který si navíc drží zběsilý tempo s kamennou tváří. Nevím moc, co k tomu dodat. Kazetu, kterou kluci nedávno vydali, bych asi moc nevyužil, ale naživo se tímhle náserem nechám někdy rád zrychtovat znova. Asi se ale budu v první lajně stydět za svou bradu bez vousů. Impulsealer jich totiž mají tak pro čtyři.

No a čím jinym se nechat na konci střelit do hlavy než pořádnym fastcorem? Náboj do zásobníku už mají vloženej místní thrash punx Kraost. A pálí kolem sebe dost nekompromisně. Rozvíří se energie, roztočí se circle pit, oslavenci si občas na refrény přivlastní mikrofon a řvou. Zpěvačce Verče by ale v souboji hlasů asi dlouho nestačili. Z druhé řady ji navíc s ocelovou jistotou podporují nekompromisní bicí a kytary.

Kromě neoznámený ochutnávky novýho songu se během setu dočkáváme i jednoho viditelnějšího překvapení, a to v podobě Goremona, kterej si vyzkouší pozici zpěváka při songu Fastfood. Fastcore drtí fastfood! A už letí po lidech až na druhej konec hospody. Nakonec si zpocení vydyndáme ještě přídavek, protože je sakra škoda každýho koncertu Kraost, kterej nakonec nerozstřelí Atomovej Joe. A tak Joe s koncem oficiálního programu večera skutečně přichází, následovanej technem z repráků a afterparty s krvavými klouby a kruhy pod vočima. A asi takhle nějak by podobná oslava měla vypadat, ne?