Innoxia Corpora / Aran Satan - Stigma

Proudí recenze vol.21

Rožnov pod Radhoštěm a Sudety. Dva pojmy, které ač zeměpisné, tak s vlastní atmosféru a zvukem, se tentokrát protnuly na jednom vinylu. Pod jménem Stigma se ukrývá nová nahrávka, na které spojily síly Rožnovští Innoxia Corpora a bard mluveného slova Aran Satan. Výsledkem je ne-šťastná třináctka songů, kterým na svět v první polovině letošního února pomohlo vydavatelství Silver Rocket Records.

Zatímco Aran Satan se pomyslně poprvé představil v roce 2018 nahrávkou MVP, Innoxia Corpora už má odkroucenou poctivou porci let, během kterých kolem sebe plive hardcore punkové sliny okořeněné svébytnou rožnovskou náladou. Poslední takový plivanec se jmenuje Hrubé domácí štěstí a vyšel ještě rok před debutem Arana Satana.

"Na počátku byl punk. A taky slovo. A punk odjakživa potřebuje slova, který jsou namířený přímo k cíli..." Píše se na promo textu k desce. Když je ale na počátku punk, co bude na konci? Jaké vlastně je půlhodinové spojení dvou svérázných hudebních těles? Spojení rychlých kytar a těžkých beatů, spojení Sudet a Rožnova pod Radhoštěm.

Za část splitka, která patří Valachům, hovoří asi nejhlasitěji song Kat a blázen. Sám to říkám nerad, vzhledem k tomu, že se v podstatě jedná o cover. Ale tohle je cover par excellence. Werichova výpravná píseň s divadelním aranžmá se potkává se svérázným a svižným punkovým tempem, a otiskává do něj takový kabaretní nádech, kterým se do určité míry nakazil nejen Kat a blázen, ale také všechny ostatní písně kapely na splitku.

A právě tahle kabaretní nálada povyšuje už tak svérázné skladby ještě o stupínek výš. Skvěle si s ní rozumí také specifická barva jednoho ze dvou zpěvů, který právě v songu Kat a blázen dostává asi vůbec nejvíc prostoru. "A tak z kata a blázna, vznikla hodnost svérázná. Vyvinul se nový tvor, blázen diktátor."

Jinak se šestice skladeb z Rožnova valí vpřed v téměř neutichajícím svižném tempu, kterému dominují na punk poměrně hravé melodie, často odkazující na starší punkové a hardcore punkové pecky z domácí scény. Zpěvy, jak už bylo zmíněno, obstarává dvojice hlasů - jeden tvrdší a relativně standardní, a druhý takový drzý se specifickou barvou. Právě jeho silné chvíle mě pak na téhle polovině splitka baví nejvíc. Třeba když při skladbě Posel zakřičí "rozkoš mám s každou válkou", nebo v uhrančivém refrénu Kultu klonů. "Splnění snu, no nezní to krásně?" Trochu pozadu pak zůstává skladba píseň Věřím, která v kontrastu s ostatními nepřináší nic příliš zajímavého.

Innoxia Corpora na Stigmatu příliš neexperimentuje, skladby většinou popadnou za vlasy jeden kytarový riff, a celý song ho vlečou za sebou. Díky neotřelým nápadům a krátké stopáží songů ale ani není víc potřeba. Jednotlivé tracky jsou jednoduše zábavné, a díky onomu kabaretnímu nádechu a vyprávění v textech, dávají dohromady recept na originálních a zapamatovatelných třináct minut hudby.

Tam kde končí kytary, začínají neurotické beaty. Songy patřící Aranovi mají povětšinou jednoduchý a jednolitý hudební podkres, který se od úvodních surových tónů, přes znatelně monumentálnější synthy ve skladbě Snad, dostává až k absolutně neurotickému tikání v závěrečném tracku Mimoň.

Až na kolikátý poslech mi dochází, jak vlastně Aran Satan mluví rychle. I přesto si ale jeho hlas udržuje absolutní jistotu a tvrdost všude tam, kde je to potřeba. Jako třeba v úvodní Všední den poblíž hranic, která přichází z bezbarvých Sudet, kde vyhlídky nejsou a nikdy nebyly zrovna růžový. "Nezestárneš tady. Nezasadíš lípu. Nespočineš pod ní. Pohřbívám den po dni."

Ani při přesunu do Prahy se svět kolem nijak nevybarvuje. Třetí skladba Vlna, vlna, vlna drží rychlé tempo mluvy i pevnost v hlase, tentokrát zastřeným zrněním elektroniky. A skrze tohle zrnění a elektronický podkres kolem sebe Aran Satan do světa dští nihilistické myšlenky. S dnešní dobou v zádech a Satanem ve jméně ale asi ani nešlo čekat nic jiného.

Následující Potrubí a Snad jsou nejsilnější tracky téhle strany desky. Potrubí ještě drží surovou a temnou linku předchozích skladeb, tentokrát však zdobenou skvělými rýmy a odkazy. Zato Snad odplouvá jinam. Aran Satan poprvé zvolní a na pozadí synťákové melodie vypráví ponurý příběh lidských dějin. A v refrénu dokonce ukáže jemnější tón hlasu. "Snad tmu rozprostřou církve, snad války zkypří zemi..."

Poslední Mimoň nabízí zajímavé ohlédnutí za chapadly rudé minulosti. Mimoň je nepříjemná, a to jak díky neurotickému hudebnímu podkresu, tak díky kousavému textu. Když se člověk soustředí na ten tikající beat, má chuť křičet. Když se zamyslí nad tím, jak si někdy sami rádi sypeme do ran sůl, má chuť křičet. I kdyby nic jiného, emoce Mimoň budí dokonale.

Obecně formát splitka nabízí opravdu zajímavé možnosti a kombinace. A v případě téhle nahrávky byla možnost spojit jindy nepropojitelné využita na maximum. Sudety a Rožnov, alespoň na necelou půlhodinu, jako jedno abstraktně pokroucené tělo. "Split je posvátnej, na věky věků."